Tucet Lidových roků.

Třetí zářijový víkend v hanáckém městečku Velká Bystřice u Olomouce proběhl ve znamení národní přehlídky vesnických folklórních souborů a skupin Lidový rok 2001. Ta letos završila již tucet ročníků.

Ročník letošní byl zahájen příjemnou událostí – vernisáží výstavy, která se do programu festivalu vrátila po roční přestávce. Pod výmluvným názvem „Roztančené obrazy“ představila Jiřího Čadu, do té doby známého především jako choreografa místních folklórních souborů a bývalého sólisty olomouckého divadla. Jako choreograf a tanečník však má autor i při tvorbě výtvarné dar a cit zachytit okamžik největšího napětí a vrcholu v tanečním projevu. Z obrázků to přímo jiskří rytmem, pohybem, dynamikou, je z nich možno zachytit i melodii lidové muziky. Výstava byla hojně navštívená a ohlasy v pamětní knize svědčící o jejím úspěchu mohou pořadatele i autora velice těšit.

Vernisáž se rovněž stala příležitostí k přivítání lektorského sboru přehlídky. V něm zasedli a nad výkony vystupujících bděli paní Zdeňka Jelínková z Brna, Marie Mrvová z Veselíčka u Lipníku nad Bečvou, PhDr. Jaroslav Štika z Rožnova pod Radhoštěm a Mgr. Roman Giebisch z Olomouce. Milými a váženými hosty Lidového roku byli pánové Zdeněk Pšenica, předseda FOS spolu s Frankem T. Graplem, předsedou pacifické folklórní asociace a Tomáš Kvapil, místopředseda výboru PS Parlamentu ČR, který již tradičně převzal symbolickou záštitu nad bystřickou přehlídkou.

Šťastnou ruku měla letos dramaturgyně přehlídky Helena Lisická při výběru dětských souborů do sobotní části festivalu. Hned prvními vystoupeními nasadili vysoko laťku Malá Ondřejnica ze Staré Vsi nad Ondřejnicí a zejména Kyjovánek. Vyspělému, dětsky sebevědomému projevu tanečníků, ale zejména malých muzikantů z Kyjova, ať už při velikonoční „šlahačce“ nebo v pásmu „Berušky a vojáci“ byla radost přihlížet a naslouchat. Do detailů, včetně krojových náležitostí vybroušené bylo vystoupení zástupců regionu těšínského Slezska – souboru Olšinka z Orlové–Lutyně. Přátele valašského folklóru  potěšil vsetínský Vsacánek. Bystřičtí i přespolní diváci mohli zatleskat také tradičně dobře připraveným domácím Slaměnkám i Krušpánku, který sklidil pochvalu lektorky Marie Mrvové, za viditelný pokrok v krojovém vybavení.

Podvečer zpříjemnil milým a temperamentním vystoupením slovenský soubor Flajšovan z Oravské Lesné. Mnoha divákům však zůstalo utajeno, že soubor má základ v sedmi dětech vedoucího Viktora Chudoby. Tři malí harmonikáři a zpěváci sklízeli zasloužilý aplaus publika a další dva synové a dvě dcery se činili v taneční složce. Vystoupení Flajšovanu bylo tou nejlepší pozvánkou na festivalovou neděli.

Ta přítomné sice vítala těžkými mračny, zatím ale dovolujícími, aby se program odehrával dle plánu na venkovním pódiu u zámku. Na diváky čekalo sedm souborů z Česka a návdavkem dva zahraniční hosté. Bohužel prakticky pouze pro členy lektorského sboru tančili na úvod překrásné Hanácké cófavé domácí Tetke a stréci. Později již před slušněji zaplněným Zámeckým náměstím předvedli další tance z klenotnice Hané v pásmu „Borověnka borová“. Příjemně překvapil sympatický, jediný ryze vesnický soubor Ovčák z Hovězí na vsetínsku zejména humornými a škádlivými tanci s názvem „Měchové“. Naopak z velkoměsta Brna přijeli Líšňáci s krásnými ženskými kroji a zajímavými zvyky („Líšeňský dožínke“ a „Regrúti“), které s velkou pílí a úsilím udržují v Líšni, dnes jedné z největších městských částí Brna, která si ovšem velice zakládá na svém starobylém vesnickém původu. Tance z valašské obce Rusavy a okolí předvedl stejnojmenný soubor, tedy Rusava z Bystřice pod Hostýnem. Pokrok v tanečním i jevištním projevu mohli diváci ocenit v pásmu „Hosaři“ domácí Mladé Hané. V Bystřici často neslýchané zvuky dud společně s písněmi a tanci českého Horácka a Kozácka přivezl Stražišťan z města Pacova.

Při odpoledním finále déšť vytrvale hrozil, až udeřil. Sál kulturního domu však byl díky pořadatelům připraven účastníky festivalu přijmout téměř okamžitě po vyhlášení dešťového poplachu. Divákům patří dík za to, že jej zaplnili do posledního místečka a vytvořili tak třem zbývajícím souborům skvělou atmosféru pro vystoupení. Bylo to jistě i dílem zvědavosti, neboť na jevišti byli připraveni hosté z Itálie. Soubor Ciociaro patří k nejznámějším v Itálii a do Velké Bystřice přijel oplatit loňskou návštěvu Mladé Hané na festivalu ve městě Atina. Dle očekávání svým temperamentem a živými rytmy vrátil alespoň na chvilku do nevlídného odpoledne léto a žhavé sluníčko. Závěr pak patřil bystřické Hané, jejíž „Staré hanácké tance“ a pásmo „Néni trnka, jako trnka“ byly zároveň pozvánkou na 24. listopad, kdy soubor slaví svoje 25. výročí.

Aby předchozí řádky nebudily dojem, že na letošním Lidovém roku bylo vše v nejlepším pořádku, zde je několik kritických postřehů: Horší počasí negativně ovlivnilo návštěvnost, což přidělalo nějakou tu vrásku pořadatelům nižším výdělkem. Již v minulosti kritizovaný jarmark měl bohužel dále klesající tendenci a minimem stánků s tradičními rukodělnými výrobky či řemesly už snad ani nemohl být označen přívlastkem „lidový“. Kritický ohlas se objevil v denním tisku (Mladá fronta DNES, 22. 9.) i na sobotní taneční veselici, respektive na nevhodnost produkce moderní hudby na této akci. Ze strany vedení souborů pak zazněl postesk, že se v nabitém programu nenašla chvilka k diskusi s odborníky z lektorského sboru.